Ve společnosti stále přetrvává představa oznamovatele jako tvůrce problémů. Tyto představy je důležité uvést na pravou míru, protože mohou oslabit důvěru v celý systém oznamování a odradit zaměstnance od aktivní účasti při odhalování nekalostí. Místo předsudků je důležité vytvářet otevřené prostředí, kde je podání oznámení bráno jako projev odpovědnosti, ne zrady. Pojďme si projít nejčastější mýty spojené s oznamovateli. Na závěr můžete prověřit své vlastní znalosti v našem kvízu.
Mýtus č. 1: Oznamovatelé podporují kulturu práskačů.
Když někdo nahlásí požár, nikdo ho nenazývá práskačem. Proč by tomu mělo být jinak v případě oznámení např. korupčního případu? Oznamovatel nejčastěji upozorňuje na protiprávní nebo neetické jednání, které může organizaci poškodit.
Mýtus č. 2: Oznamovatelé chtějí z oznamování získat výhody.
Oznamování s sebou obvykle nese značné osobní i profesní riziko. Oznamovatelé přicházejí o důvěru kolegů, čelí tlakům a v některých případech i šikaně. Většina z nich by takovou zkušenost nevyměnila za žádnou „odměnu“.
Mýtus č. 3: Oznamovatelé vyhledávají mediální pozornost.
Zveřejnění incidentu médiím je často až poslední volbou oznamovatele. Být whistleblowerem se nevyplácí - většinou je to osamělá pozice, která často přináší potíže.
Mýtus č. 4: Kdo je loajální, nic neoznámí.
Opak je pravdou. Právě lidé, kterým na organizaci záleží, často volí cestu oznámení. Loajalita se nemusí projevovat mlčením – ale snahou o zlepšení a férové prostředí.
Mýtus č. 5: Oznamovatelé jsou problémoví zaměstnanci.
Všechny statistiky a výzkumy ukazují opak: Většina whistleblowerů jsou seriózní pracovníci a mnozí z nich jsou konzervativní, a to jak společensky, tak politicky.
