Kdybyste viděli na ulici zloděje okrádat jiného člověka, pravděpodobně byste na to upozornili. Stejně tak asi nebudete stát stranou, když na hřišti jedno dítě začne ubližovat druhému. Snažit se zamezit nesprávnému jednání je zkrátka přirozené a normální. Ovšem v práci to tak jednoduché není. Zaměstnavatel se vám může pomstít, v nejhorším i vyhazovem. A pak je tu tlak kolegů. Proto je nesmírně cenná odvaha všech, kteří upozorní na nekalé praktiky ve firmách nebo institucích. Tito lidé pomáhají nastavovat férové prostředí, bojují proti korupci a v důsledku tedy šetří peníze nás všech. A mnohdy také zachraňují lidské životy.
Je také porušení, které však není tak závažné, aby bylo stiženo přestupkem nebo trestným činem. Důsledkem takového porušení je nejčastěji povinnost náhrady škody, která je vymáhána v rámci soukromého práva. Evropská směrnice omezuje „chráněné“ oznamování porušování těchto dalších (nesankcionovatelných) povinností pouze na některé oblasti, na jejichž ochraně je zvýšený veřejný zájem.
Tyto oblasti naleznete vyjmenované v článku 2 směrnice, odstavec 1.
Je méně závažný delikt než trestný čin (zákon jej definuje jako „společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin“). Lze se dopustit pouze přestupků, které jsou vyjmenované v zákoně. Avšak na rozdíl od trestných činů, všechny přestupky nejsou uvedené v jednom zákoně, ale jsou napříč právními odvětvími v nejrůznějších zákonech. Proto je někdy poměrně těžké zjistit, jestli se o přestupek jedná a o jaký konkrétně.
Zde jsou některé příklady zákonů ve vybraných oblastech (seznam není vyčerpávající). Přestupky vždy naleznete na konci zákona. Tam byste měli také najít, který úřad je příslušný pro projednání konkrétního přestupku.
Je „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ Tedy je možné spáchat pouze trestné činy vyjmenované v trestním zákoníku (naleznete zde), které naplňují tam popsané znaky. Jedná se o ta jednání (opomenutí), kterým pachatel porušuje nebo ohrožuje chráněné zájmy (jako je život, zdraví, životní prostředí atd), a to závažným způsobem.
Pro některé trestné činy je stanovena oznamovací povinnost, to znamená, že pokud podezření ze spáchání tohoto trestného činu neoznámíte, sami se tímto můžete dopustit trestného činu.
O trestných činech rozhodují tzv. orgány činné v trestním řízení (Policie, státní zastupitelství a soudy). Trestní oznámení lze směřovat na Policii nebo státní zastupitelství.